1 Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých.
2 Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu.
3 Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
4 Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl:
5 "Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?"
6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.
7 Ježíš řekl: "Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu!
8 Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky."
9 Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
10 Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara;
11 neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.
12 Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
13 Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský."
14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
15 'Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.'
16 Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.
17 Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.
18 Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.
19 Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním."
20 Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové.
21 Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše."
22 Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi.
23 Ježíš jim odpověděl: "Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
24 Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.
25 Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.
26 Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce."
27 "Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel.
28 Otče, oslav své jméno!" Z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím."
29 Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: "Anděl k němu promluvil."
30 Ježíš na to řekl: "Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."
33 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
34 Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?"
35 Ježíš jim řekl: "Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.
37 Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;
38 a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: 'Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?'
39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
40 'Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.'
41 Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm.
42 Přesto v něho uvěřili mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy.
43 Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
44 Ježíš hlasitě zvolal: "Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.
45 A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.
46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
47 Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.
49 Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.
50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluví, mluvím tak, jak mi pověděl Otec."