1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
2 "Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu?
3 Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí?
4 Říkáš: »Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.«
5 Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě,
6 prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.
7 Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného,
8 jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?
9 Její míra je delší než země, širší nežli moře.
10 Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?
11 Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti - a srozuměn není.
12 Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?
13 Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu,
14 jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,
15 tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně,
16 zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.
17 Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro.
18 Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí.
19 Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí,
20 kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši."