1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
2 "Může moudrý člověk hlásat tak naduté vědomosti, naplnit si břicho větrem od východu?
3 Obhajovat se slovem, jež k ničemu není, řečmi, které neprospějí?
4 Ty sám porušuješ bázeň Boží, rozjímat před Bohem znemožňuješ.
5 Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí, jazyk chytrácký jsi zvolil.
6 Ne já, nýbrž tvá ústa tě usvědčují ze svévole, tvoje rty vypovídají proti tobě.
7 Jsi snad zrozen jako první z lidí, přišels na svět dříve než pahorky?
8 Vyslechls důvěrný rozhovor Boží, že strhuješ jen na sebe moudrost?
9 Co víš, abychom to nevěděli, čemu rozumíš, a nám to není známé?
10 Šedivý i kmet jsou mezi námi, věkem ctihodnější než tvůj otec.
11 Boží útěchy jsou tobě málo, když láskyplně s tebou mluví?
12 Co tě připravuje o rozum? Proč blýskáš očima?
13 Svým duchem se stavíš proti Bohu, vypouštíš z úst nehorázná slova.
14 Co je člověk? Je snad bez poskvrny? Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy?
15 Hle, on ani na své svaté nedá a nebesa nejsou v jeho očích bez poskvrny,
16 což teprve ohavný a zvrhlý člověk, který pije podlost jako vodu?
17 Poslouchej mě, co ti sdělím. Budu ti vyprávět, co jsem uzřel,
18 co hlásali moudří, co jim netajili jejich otcové,
19 ti, jimž jediným byla dána země, takže cizák mezi nimi nepřecházel:
20 Svévolník se úzkostlivě chvěje po všechny dny, hrůzovládci počet jeho let je ukryt.
21 Jeho uši slyší zvuk strašlivých zvěstí, v čas pokoje přijde na něj zhoubce.
22 Nevěří, že by se z temnot vrátil - je vyhlédnut pro meč.
23 Poplašeně bloudí, že není chléb, ví, že je mu připraven den temnot.
24 Soužení a úzkosti ho přepadají, dotírají na něho jako král k útoku připravený,
25 neboť vztáhl ruku proti Bohu, počínal si vyzývavě proti Všemocnému,
26 rozběhl se proti němu se skloněnou šíjí, pod hustým krunýřem svých štítů.
27 Svoji tvář zahalil tukem, ztučněl na slabinách.
28 Usadil se ve zničených městech, v neobývatelných domech, hrozících zřícením.
29 Nezůstane bohatý a jeho statek neobstojí, jeho majetek se na zemi nerozmůže.
30 Nevyjde z temnot, jeho výhonek sežehne plamen; sám zajde dechem svých úst.
31 Ač nevěří v šalebnost, bude jí zaveden, výměnou sklidí zase jen faleš.
32 Než vyprší jeho den, plné odměny se dočká, jeho ratolest se nebude zelenat,
33 bude jako vinná réva, když shazuje nedozrálé hrozny, nebo jak oliva shazující květy.
34 Spolek rouhačů zůstane neplodný, oheň zhltá stany úplatkářů;
35 plodí trápení a rodí ničemnosti, jejich lůno připravuje lest."