1 Jób na to odpověděl:2 "Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?3 Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.4 On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?5 On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;6 zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.7 Slunci rozkáže - a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,8 sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln,9 on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.10 Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.11 Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu.12 Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: »Co to děláš?«13 Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.14 Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?15 Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.16 A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.17 Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,18 ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.19 Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?20 I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.21 Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.22 Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.23 A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.24 Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejich soudců; když ne on, kdo tedy?25 Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,26 prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.27 Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,28 hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.29 Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?30 I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,31 přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.32 On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.33 Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.34 Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.35 Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.