1 Běda těm, kdo strojí ničemnosti, páchají zlo na svých ložích, dopouštějí se ho za jitřního světla; na to mají dost sil.
2 Žádostivě dychtí po polích - a uchvacují, po domech - a zabírají. Utiskují muže i jeho dům, člověka i jeho dědictví.
3 Proto praví Hospodin toto: Hle, já na tu čeleď strojím zlo, z něhož nevyvléknete své šíje. Přestanete chodit povýšeně, bude to zlý čas.
4 V onen den o vás užijí pořekadel, strhne se žalostné bědování: "Je po všem!" "Přišla na nás záhuba", řeknete, "podíl mého lidu je pryč, kterak jsem o něj přišel! Naše pole připadlo odpadlíku."
5 Ano, nebudeš mít nikoho, kdo by ti losem určil podíl v Hospodinově shromáždění.
6 Říkají: "Nevěštěte!" Budou věštit! Ale nebudou věštit těmto; ti od potupných věcí neodstoupí.
7 Vy, kteří se nazýváte domem Jákobovým, což nepokoušíte Hospodinovu trpělivost? Tohle že jsou jeho skutky? Zdali nejsou má slova k dobrému pro toho, kdo chodí přímo?
8 Dříve se můj lid stavěl proti nepříteli. Teď však strháváte z plášťů ozdoby těm, kdo po návratu z boje užívají bezpečí.
9 Ženy mého lidu zapuzujete z jejich rozkošného domova, jejich děti chcete navěky připravit o důstojnost, kterou jsem jim dal.
10 Nuže, jděte si, tady odpočinutí nedojdete. Pro svou nečistotu budete zahubeni strašnou záhubou.
11 Kdyby někdo posedlý duchem podvodu nalhával: "Budu ti věštit při víně a opojném nápoji", to by byl věštec pro tento lid!
12 Jistotně tě celého posbírám, Jákobe, jistotně shromáždím pozůstatek Izraele, svedu jej dohromady jak ovce do ohrady, jako stádo doprostřed pastviště, zahemží se to zas lidmi.
13 Už vytáhl ten, kdo jim bude razit cestu. Prorazili a procházejí branou a z ní vycházejí. Jejich Král prošel před nimi, Hospodin v jejich čele!